Rodina

20. srpna 2014 v 17:28 | Snílek |  Jednorázové povídky
Po dlouhé době nečinnosti vám opět přináším novou povídku. Tak ať se líbí.


Venku na pošmourné šedé ulici bylo chladno, ale Armin hrozivý chlad nevnímal- soustředil se pouze na nicnetušící oběť před sebou. Stopoval toho muže už dlouho a teď přišla chvíle udeřit. Opatrně si přichystal zbraň a plíživým krokem se vydal za svou kořistí. Bohužel ještě příliš tichou chůzi neovládal a tak zakopl o první kamínek, který se mu dostal pod nohy. Pronásledovaný muž to samozřejmě zpozoroval a dal se na útěk. Zatraceně, pomyslel si Armin vyčítavě a teď už bez jakékoliv snahy o maskování vyběhl za svým cílem. Byl dost hbitý, takže se mu i přes velký náskok podařilo vyděšeného chlapa dohnat, skočit mu prudce na záda a tím ho povalit: "A mám tě!"
V tu chvíli se kousek od nich ze stínu objevila čísi vysoká postava. "Výborně, synku," řekl nově příchozí a pocuchal osmiletému Arminovi vlasy,"začínáš se zlepšovat." Chlapec spíš čekal, že mu taťka vyčte tu chybičku v plížení, snad proto ho pochvala tolik překvapila a potěšila. Samolibě se usmál a hrdě zkřížil ruce na prsou. Odchycený chlápek, kterému celou dobu seděl na zádech, se začal vrtět, ale táta ho rychle umoudřil. Kvůli tomu bohužel nezaregistroval zlověstné kroky, které se k němu zezadu blížily… A než se nadál, dostal pohlavek. Pořádný. Tak prudký a nečekaný, až ho donutil zakolísat.
"Kolikrát jsem ti říkala," žena, která tátovi onen pohlavek uštědřila, začala ječet,"abys Armina nechával doma, když jdeš nahánět zločince! Mohlo se mu něco stát! Ale na to milostpán samozřejmě kašle, že jo?!"
Otec se pokusil hájit: "Prosím tě, co by se mu tak mohlo stát, tenhle zlodějíček byl naprosto neškodný…" Jenže tento argument zřejmě rozpoutal ještě větší hádku.
Osmiletý chlapec si toho příliš nevšímal, jako by to bylo něco normálního. Muž se pod ním opět trochu zamlel, jak se snažil otočit tak, aby viděl na hádající se dospělé. "Co je to za ženskou?" Zeptal se trochu vyděšeně. Armin se líně otočil, přičemž omylem chycenému zloději přitlačil koleny žebra, a pak se na jeho tváři objevil lehce pobavený úsměv: "Ta? To je moje mamka."
Chlap zmateně zamrkal: "A to se takhle hádají pořád?"
"Skoro furt," souhlasil Armin a pak ještě dodal,"oni se večer zase udobří." Protože Arminův otec je neohrožený bojovník, kterého se všichni bojí… a jediný, kdo ho dokáže spolehlivě zpacifikovat, je maminka…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama